English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Sexuologie a etika
 

Sexuologie/Sexuologie a etika


Sexuologie a etika

Začneme problémem oslabení pohlavní funkce. Je třeba si uvědomit, že to je svědectví, že v organismu jako celku je něco v nepořádku. Je možné pokoušet se “popohánět” pohlavní systém léky, ale není to spolehlivé. Působení léků skončí, a problém zůstává, dokud není odstraněna jeho příčina.

K léčení lze přistupovat dvěma způsoby:

• první — zahlazovat jejich vnější projevy (symptomy) za pomoci léků, psychoterapie, léčitelství a pod.;

• druhý — odstranit příčiny nemoci.

Každou nemoc je třeba hodnotit jako důsledek našich chyb, zvláště v etických vztazích k ostatním lidem, ostatním živým bytostem, v přehlížení nutnosti trvalého osobního duchovního růstu, ve shovívavosti vůči svým slabostem (viz 14-21). Navíc je třeba si pamatovat, že trvalé budou pouze ty výsledky, jichž dosáhneme především vlastním, ne cizím úsilím. Pravou pomoc nám neposkytne člověk, který bude dělat něco za nás, ale ten, kdo nám pouze napoví směr našeho vlastního úsilí.

Také hlavně díky vlastní snaze může člověk realizovat své skryté možností psychické autoregulace. Technikami psychické autoregulace je možno naučit se dokonale řídit svou emocionální sféru, rozvinout vůli, zbavit se mnoha nemocí (18,21) a také cele řídit svou sexuální sféru.

Sexuální styk je přirozený. Stará židovská náboženská morálka označila pohlavní styk za něco nízkého, ostudného a špinavého, což nelze v naší době přijmout. Již v apokryfickém evangeliu Maří Magdalény v l. století byl učiněn pokus odstranit tuto starozákonní doktrínu a prohlásit sexuální lásku za jeden z aspektů velké Lásky, jímž se člověk učí darovat sám sebe druhému člověku a rozvíjí tak svou emocionální sféru.

Podle ustanovení Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 1977 sexuální styk pozitivně obohacuje osobnost člověka, zvyšuje jeho komunikativnost a schopnost Lásky.

Totéž uznaly v současnosti i různé křesťanské církve (56,111,112).

Prohlášení, že sexuální styky jsou přirozené, nikoli nízké a ostudné, ovšem neznamená výzvu k nevázaným pohlavním stykům. Nemá smyslu nyní opakovat známá fakta o pohlavních nemocech, neplánovaném těhotenství a pod. Postačí si pouze zapamatovat, co bylo řečeno o bioenergetických aspektech pohlavního styku, aby se jasně ukázala neúčelnost pohlavních styků “s kdekým". Pěstovat v sobě rozumnou pohlavní zdrženlivost je také nutné ke zkrocení pohlavních vášní a volní kontrole nad nimi ve prospěch vlastního duchovního růstu.

Hovoříme-li o problémech sexu v mezích náboženského duchovního sebezdokonalování, pak bude zřejmě na místě ocitovat dva úryvky z již uvedeného Evangelia Maří Magdalény.

 

12. ... Zeptala jsem se Ho: “Učiteli, jak se já, hříšná, mohu srovnávat s apoštoly?”

13. On mně odpověděl: “Co je hříšné v tomto světě, je spravedlivé v království Otce mého.”

 

20. Chytili mne tenkrát a chtěli mne ukamenovat. Já hříšná jsem milovala jednoho, který byl ženat a měl tři děti. Příbuzní jeho ženy mne přivedli na náměstí a začali hlasitě vykřikovat: “Zabijeme prostopášnici! Poskvrnila Zákon!”

21. Tehdy se objevil Kristus a řekl jim: “Ten, kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem!”Tak učinil Syn člověka, že se dav rozešel.”

22. Potom přistoupil ke mně a poklekl.

23. ... Hořela jsem strachem a studem. V mé duši se děly velké věci, padla jsem na zem a hořce jsem vzlykala. Hladil mne po vlasech a říkal:

24. “Sestro, hvězdičko nebeská, najdi sílu a vyslechni Mne. Mnoho je zla na této Zemi, mnoho lži řekl ďábel. Zapomeň, že jsi hříšná, sestro, a řekni, jestli žije tvé srdce, když miluješ.”

25. “Žije, pane! Když nemiluji, je mrtvé."

26. “Miluj tedy, sestro nebeská a nehřeš podruhé, myslíc si, že jsi hříšnice.”

 

Tato slova jsou v plném souladu s celým Ježíšovým učením. Jeho podstata spočívá v tomto:

Abychom se naučili milovat Boha, máme mít rozvinutou schopnost emocionální lásky. Toho lze dosáhnout zdokonalením odpovídajících bioenergetických struktur, které jsou fakticky orgány emocionální lásky. Mezi nimi je na prvním místě anáhata.

Rozvinout tyto struktury, jež odpovídají za emocionální lásku, tak zvané “emocionální centrum” (100), lze jak přirozenou (exoterickou) cestou, tak i cestou speciálních (esoterických) metod. Exoterickou cestou se míní rozvíjení eticky správného vztahu ke všem lidem a ke každému konkrétnímu člověku, ke všem živým bytostem v celé mnohotvárnosti každodenního života, včetně oblasti reprodukčních vztahů.

Jen v tom případě, že máme rozvinuté “emocionální centrum”, dokážeme zaměřit svou lásku i na Boha nejen rozumem, ale i “srdcem”. Vždyť právě emocionální láska je ten mechanismus, který spojuje člověka s člověkem a člověka s Bohem.

Učení Ježíše Krista je věnováno tomu, jak se naučit emocionální lásce exoterickými metodami. Jako příklady uvádíme následující přikázání Nového zákona:

 

“Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali ... Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku, jedni k druhým" (Jan 13,34-35).

“To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali” (Jan 15,17). “...Milujte se navzájem něžnou bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému” (Římanům 12,10). "Pozdravte jedni druhé svatým políbením" (2.Korintským 13,12).

“Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.” (1.list Petrův 4,8).

“Řekne-li někdo: 'Já miluji Boha', a přitom nenávidí svého bratra, je lhář ...” (l.list Janův 4,20).

“Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha ...” (1.list Janův 4,7).

“Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.” (1.list Janův 4,16).

 

Bude pro nás užitečné zamyslet se nad mnoha aspekty emocionální lásky. Může se projevovat jako nadšení, úcta, oddanost, obdiv, dojetí, soucit, vděčnost, jako pocit, že jsme s objektem své lásky jedno, jako sexuálně zabarvená něha, jako ochota k sebeobětování atd. Všechny tyto aspekty lásky si musíme na své cestě sebezdokonalování osvojit.

Avšak každou živou bytost nemusíme milovat zároveň všemi aspekty lásky.

 

Prohlašujeme, že pohlavní styk může hrát kladnou roli v duchovním vývoji člověka. Položme si otázku, je-li správné, že v různých náboženských směrech existuje slib celibátu, pohlavní zdrženlivosti.

Je mnoho lidí, pro něž je sex v jejich životě to nejdůležitější. Jejich hlavním rysem je chtíč, což určuje celkový způsob jejich života. Chtíč bývá často doprovázen v sexuálních stycích hrubým egoismem: lhostejností k partnerovým zájmům, násilností, bioenergetickým vampirismem.

Příčinou vampirismu je mimo jiné i zvrácená láska — “láska” k sobě, snaha od partnera dostávat, ne dávat, ne obdarovávat ho svou láskou. Vždyť mechanismem uvedení bioenergie do pohybu jsou ve většině případů především naše emoce. Můžeme jiné lidi naplňovat bioenergií, nebo jim ji naopak odebírat. Máme-li správně rozvinutou lásku (lásku jako potřebu dávat, obdarovávat), pak máme možnost dosahovat velmi vysoké harmonie ve vzájemných vztazích s ostatními lidmi. (Jen abychom ji nepřiváděli do absurdní krajnosti, když se začneme snažit doprovázet ji násilnictvím a tím, že něco předmětu své lásky vnucujeme.)

Můžeme také proměnit společný život v něco příšerného pro druhé i pro sebe, jestliže se k ostatním začneme chovat požadovačně a budeme od nich stále něco chtít. Při tom člověk, od něhož něco žádáme, se začíná cítit vyčerpaný a začne se u něho projevovat instinktivní snaha vyhnout se dalšímu styku s tím, kdo “chce”. Lze říci, že nejlepší způsob jak lásku zničit je “chtít” ji od druhého.

V souvislosti s tím se zamysleme nad jiným projevem zvrácené lásky, jenž se nazývá žárlivost.

"Trojí branou se vchází do pekla, kde hyne božský počátek v člověku: branou neřesti, branou zloby a branou chtivosti. Člověk, jenž se vyhýbá těmto třem temným bránám, činí dobře, neboť přijde k nejvyššímu Cíli” (Bhagavadgíta, 16, 21-22).

Takže naprosto správně jednají ti, kdo se snaží nezvladatelnou nebo sobeckou pohlavní touhu potlačit úplnou zdrženlivostí nebo jinými metodami sebekázně, aby se přiblížili k duchovní dokonalosti.

Avšak stejnou pravdu mají i ti, kdo nemají uvedené defekty lásky a využívají sexuálního styku jako školy pro další prohloubení duchovnosti.

Jestliže se člověk, který rozvinul svou emocionální oblast, skutečně naučil milovat Boha celým srdcem, celou duší a vší svou myslí (Deuteronomium 6,5; Matouš 22,37), pak tato metoda pro něho zcela ztrácí svůj význam.

Veškerá podstata duchovního vývoje člověka vede k jednomu: naučit se dokonalé Lásce ke všem a ke všemu. V různých etapách této cesty se používají různé metody, jež se někdy jeví vnějškově protikladné.

Mimochodem, Krišna, který pronesl v Bhagavadgítě výše uvedená slova, měl velmi mnoho žen a ještě více dětí.

Budeme si pamatovat, že sexuální styk pro nás sehraje kladnou roli pouze v tom případě, jestliže k němu budeme přistupovat z eticky správných pozic. Ať před každým z nás stojí cíl naučit se od druhých lidí nikdy nic pro sebe nechtít.

 

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt