English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Nervová a endokrinní organizace pohlavní funkce
 

Sexuologie/Nervová a endokrinní organizace pohlavní funkce


Nervová a endokrinní organizace pohlavní funkce

Nervová a endokrinní soustava se společně podílejí na regulaci pohlavní funkce. Pohlavní hormony, produkované pohlavními žlázami a kůrou nadledvinek, jsou krví roznášeny do celého organismu a vytvářejí celkový informační podklad pro regulaci různých článků pohlavní soustavy, včetně různých struktur nervové soustavy. Tak zvané “cílové orgány” disponují pro každý hormon speciálními buňkami — “receptory hormonů”, v nichž dochází ke sloučení molekul hormonů s molekulami těchto buněk. Tímto mechanismem spouštějí hormony procesy zároveň v nervovém systému, systému endokrinním a ostatních tělesných tkáních.

Pokud jde o tvorbu pohlavních hormonů, je podmíněna určitými strukturami centrální nervové soustavy, zejména hypotalamo-hypofýzním komplexem. V tomto komplexu se prostřednictvím hypotalamických nervových struktur reguluje činnost “hlavní” endokrinní žlázy organismu — hypofýzy, podvěsku mozkového, jenž “řídí” vlastními hormony též aktivitu pohlavních žláz a kůry nadledvinek.

Existují tři základní skupiny pohlavních hormonů, produkovaných pohlavními žlázami a károu nadledvinek:

1. androgeny (mužské hormony),

2. estrogeny a

3. progesteron (ženské hormony).

Biochemická syntéza pohlavních hormonů začíná přeměnou cholesterolu na progesteron, potom vznikají z progesteronu androgeny a z nich estrogeny. Tato posloupnost přeměny hormonů se vyskytuje v organismech obou pohlaví a všechny tři skupiny hormonů jsou vlastní oběma pohlavím. V závislosti na pohlaví se hromadí a do krve vylučují v prvé řadě hormony charakteristické pro pohlaví organismu jako výsledek biochemických a histologických pohlavních rozdílů ve struktuře žláz.

Početné elektrofyziologické výzkumy na zvířatech dokázaly, že při zabezpečení komplexu reakcí pohlavního chování se podílejí prakticky všechny mozkové makrostruktury. Pochopíme to lépe při představě, jaké obrovské množství informací z vnějšího prostředí i z organismu se při tom dostává do centrální nervové soustavy, je v ní zpracováváno a postupuje v podobě příkazů k mnoha tělesným strukturám.

Spojení centrální nervové soustavy s pohlavními orgány realizují nervy a endokrinní soustava.

Určitou roli při regulaci pohlavního pudu u mužských jedinců mají vedlejší pohlavní žlázy, a to semenné váčky. Jsou to párové žlázy mužského pohlavního aparátu, které se nacházejí u stěny močového měchýře a mají vývody do chámovodu. Výměšek žláz se podílí na tvorbě ejakulátu. Jeho nejdůležitějším komponentem je zřejmě fruktóza, kterou zužitkovávají spermie. Stěny semenných váčků jsou protkány vrstvou svalových vláken, což svědčí o jejich schopnosti stahovat se.

Ještě koncem minulého století ukázaly pokusy na žabích samcích (65), že při umělém naplnění semenných váčků tekutinou se pohlavní pud prudce zvyšuje. Existují nepřímé důkazy o tom, že se tyto žlázy analogickým způsobem podílejí na regulací pohlavního pudu i u člověka (39). Avšak dosud to nebylo prokázáno přímo ani u člověka, ani u zvířat z třídy savců.

V roce 1978 jsme se pokusili řešit tuto otázku na pokusech se samci králíka plemene činčila zavedením pevných cizorodých předmětů do semenných váčků. Tyto předměty měly vyvíjet tlak na předpokládané baroreceptory, které vysílají informaci do mozkových center, regulujících intenzitu pohlavního pudu. To by mělo vést k jeho intenzifikaci.

Výsledky pokusů prokázaly, že podráždění baroreceptorů v semenných váčcích vyvolává u králíků zvýšení pohlavního pudu, což se projevuje ve zvýšení počtu pokusů o páření. Normálně k takovému působení na baroreceptory dochází při naplnění semenných váčků sekretem, který se potom vylučuje při ejakulaci.

Na první pohled je tento závěr v rozporu s výsledky pokusů na zvířatech s odstraněnými semennými váčky, jelikož při těchto pokusech nedošlo k očekávanému snížení pohlavního pudu. Analogické údaje byly dříve získány při pokusech s krysami (72,90), z čehož autoři učinili závěr, že pro savce neplatí zákonitost objevená u žab. Tento zdánlivý rozpor ovšem mizí, zaměříme-li pozornost na to, že semenné váčky představují pouze jeden z četných mechanismů regulace pohlavního pudu. Tyto mechanismy se člení:

• na ty, které vytvářejí základní pohlavní pud,

• ty, které uskutečňují jeho operativní regulaci.

K prvním patří již výše zkoumaný vliv pohlavních hormonů, který aktivizuje působení semenných váčků plnících se sekretem. K dalším patří vliv brzdícího působení sekretu prostaty, který se vsakuje do krve při dlouhodobé absenci ejakulace (30) a aktivizující nebo tlumivý vliv parasympatické a sympatické části vegetativní nervové soustavy. Operativní regulace se uskutečňuje kromě jiného i prostřednictvím nepodmíněných (vrozených) a podmíněných (získaných) reflexů. Je pochopitelné, že tímto výčtem nejsou vyčerpány všechny faktory, které určují pohlavní chování dospělého člověka, pro něhož sehrávají významnou roli etické i morální zaměření atd. Je účelné podtrhnout hlubokou vzájemnou podmíněnost všech uvedených faktorů.

Široké spektrum regulace pohlavního chování zajišťuje velkou tvárnost řízení celé pohlavní soustavy a také možnost její činnosti i při výpadku některých regulačních mechanismů. Nejlépe to ilustruje skutečnost, že po kastraci v některých případech pokračuje pohlavní aktivita ještě dlouho.

Toto široké spektrum umožňuje při terapii sexuálních poruch “oklikové manévry”. Největší perspektivy skýtá využití vědomostí a praktických metod, uvedených v kapitole o bioenergetice pohlavního života.

Některé další aspekty regulace pohlavní soustavy probírají následující kapitoly.

 

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt