Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

Sexuologie/Vývojové etapy sexuality

Vývojové etapy sexuality

Tato tématika byla sledována jak při pozorování vývoje dítěte (24-27,44,46-47,53,54), tak při výzkumu na zvířatech (1,2,5,82,83 atd.). Nebudeme se dotýkat Freudových názorů na tyto otázky, neboť naše hodnocení jeho teorie je publikováno zvlášť (7,12). Pohlavní dozrávání v ontogenezi (individuálním vývoji) neprobíhá v jediném okamžiku, ale jednotlivé články pohlavní soustavy dokončují někdy svůj vývoj s rozdílem až několika let.

První primitivní projevy aktivity pohlavní soustavy u dítěte a mláďat jiných savců můžeme pozorovat v podobě erekce sklípkových tkání pohlavních orgánů někdy již v prvních dnech po narození. Ztopoření vzniká jako odpověď na nespecifické působení, např. při úleku, pláči, jídle, pocitu bolesti, smíchu apod. Toto vývojové období je možno pojmenovat jako “stadium předemoční sexuality”.

Druhé stadium je známo pod pojmem “období mladistvé intersexuality”. V ontogenezi člověka probíhá přibližně od 7 do 15-17 let. V tomto věku pohlavní žlázy zvyšují produkci androgenů (mužských pohlavních hormonů), které se vyskytují i v ženském organismu; právě androgeny jsou (na úrovni endokrinní soustavy) universální regulátory pohlavního pudu u obou pohlaví (viz 3). Vliv androgenů vede ke značné intenzifikaci sexuálních projevů, zejména u chlapců. Pro toto období je charakteristická absence výrazné pohlavní orientace na představitele opačného pohlaví svého biologického druhu. To je podmíněno nevyzrálostí odpovídajících mozkových struktur. V tomto období může být pohlavní vzrušení snadno vyvoláno neadekvátními stimuly, včetně předmětů, zvířat i představitelů svého pohlaví. Uvedené projevy jsou charakteristické nejen pro člověka, ale i pro všechna v této souvislosti sledovaná zvířata a samy o sobě nejsou patologické. Avšak utvrzení těchto reakcí na základě podmíněného reflexu může vést k celoživotním úchylkám v pohlavní orientaci. To u mladistvých způsobuje nedostatek potřebných informací o normálních pohlavních vztazích mezi dospělými lidmi. Je třeba podotknout, že právě při prvních pohlavních vzrušeních někdy vznikají výjimečně pevné podmíněně reflexní spoje.

Jedním z charakteristických projevů sexuality mladistvých je masturbace. To o sobě uvádí více než 90% mužů a přibližně polovina žen (41,87,88). Sebeukájení je charakteristické nejen pro člověka, ale i pro všechny v této souvislosti sledované savce (viz 5). V minulosti byla onanie považována za velkou neřest, hřích, za příčinu téměř všech známých nemocí. V současnosti je toto tvrzení ovšem považováno za naprosto neopodstatněné. Lze s jistotou říci, že sebeukájení (s výjimkou nadměrných projevů) není bezprostřední příčinou žádných nemocí. Představuje přirozený projev sexuality v určitém vývojovém období. U mladistvých, kteří jsou zastrašováni “hroznými následky”, mohou vzniknout psychické poruchy, nejsou-li schopni překonat intenzivní potřebu odstranit pohlavní napětí.

Z toho ovšem nevyplývá, že časté akty sebeukájení jsou v tomto věku zcela neškodné. Ztráty bioenergie při masturbačních orgasmech nejsou racionální; energetický potenciál by mohl být sublimací využit na intelektuální a fyzický vývoj. Je však nutno bojovat proti onanii mladistvých nikoli “negativními”, ale “pozitivními” metodami, tj. přeorientováním jejich pozornosti na užitečnou činnost, ne zastrašováním a hrozbami. Přílišnou orientaci na erotiku mladistvých je možno rovněž snížit regulací stravy, zejména záměnou masitých a rybích pokrmů za mléčné výrobky.

Třetí stádium vývoje sexuality — “dospělá sexualita” — začíná u mužů dokončením procesu dozrávání mozkových struktur, které regulují adekvátní pohlavní orientaci. U žen tento moment odpovídá psychologické připravenosti k pohlavnímu životu.

Základem pro pohlavní orientaci samčích savců na samicí jedince svého biologického druhu je vrozený pohlavní vzruch jako reakce na tak zvané “klíčové podněty” (6); tato reakce se však projevuje v ontogenezi poměrně pozdě. U hmyzu, ryb a savců (kromě primátů) jsou reprezentovány pohlavními feromony. Tyto látky, produkované speciálními žlázami pohlavních orgánů samiček, se dostávají do vylučované moči a napomáhají podle samičích stop nalézt samcům ty samice, které jsou připraveny k oplodnění. Podařilo se nám dokázat, že pohlavní feromony u fen jsou produkovány právě poševními žlázami, ne močovými orgány. Moč je pouze s pohlavních orgánů smývá. Samci savců (kromě primátů a pravděpodobně i velryb) vnímají pohlavní feromony čichovými analyzátory (67). Existují specifické druhy pohlavních feromonů. Každý může pozorovat jejich vliv na pohlavní chování zdravých dospělých samců, například kocourů, čichajících ke kozlíkovým kapkám (přípravek z kozlíku lékařského). Kyselina valeriánová je pohlavním feromonem koček (49).

Pro mužské jedince primátů včetně člověka je “klíčovým podnětem” pohled na pohlavní orgány ženských jedinců ( vizuální analyzátor hraje rovněž závažnou roli při pohlavním chování u ptačích samců). Při následném pohlavním styku dochází již na základě podmíněného reflexu k utváření té pohlavní orientace, která je charakteristická také pro dospělého muže (samozřejmě včetně nad biologických faktorů).

U primátů a zřejmě u všech ostatních živočichů nenajdeme analogické “klíčové podněty”, které vyvolávají nepodmíněné reflexní vzruchy u ženských jedinců. Ženská pohlavní orientace je tvořena reflexním mechanismem a vychází z druhové sociální orientace, zformované podle zákonů “prvotní socializace” (1,4).

Zpravidla je intenzita reakce na “klíčové podněty” proporčně závislá na úrovni androgenů v organismu. Při vyčerpání bioenergetických zásob organismu z únavy, špatné stravy či nemoci se úroveň androgenů a sledovaný reflex snižují.

Jak jsme zjistili při experimentech na psech, je možné reflex obnovit farmakologickými přípravky: androgeny a stimulátory tvorby androgenů (testosteronpropionat, metiltestosteron, eleuterococcus). Stejná zákonitost platí i u mužů.

Proměnlivost veličiny zkoumaného reflexu v závislosti na celkovém funkčním stavu mužského organismu je jedním z přirozených faktorů výběru pro rozmnožování pouze zdravých jedinců, od nichž je možné očekávat plnohodnotné potomstvo.