Sexuologie/Úvod

Úvod

Je známo, že poruchy v sexuální oblasti nepříznivě ovlivňují emoční stav, sociálně psychologický status člověka a jeho společenskou aktivitu.

Podobných osobních problémů je velmi mnoho. V období dospívání mezi nimi zaujímá hlavní místo sklon k masturbaci, jež se dostává do konfliktu s morálními zákazy. Později se může dostat na první místo pohlavní neuspokojenost, nebo naopak únava z vynucených pohlavních styků. Mnozí lidé trpí vrozenými nebo získanými anomáliemi a ještě více funkčními poruchami pohlavního ústrojí, jako je impotence a předčasná ejakulace u mužů či anorgasmie u žen (v případě, že vyvolává nezdravé stavy).

V Evropě se sexuologické výzkumy po celá staletí téměř neprováděly a mnohé otázky se šablonovitě řešily na starozákonním základě pod vlivem judaistických náboženských dogmat, která si mnohé křesťanské církve osvojily téměř beze změn. Až koncem minulého století se začaly v Evropě objevovat první seriózní práce s touto tématikou (23-29,40,44-47,51,53-54,66 aj.).

V polovině našeho století došlo v tomto oboru k výraznému pokroku díky výzkumům amerických vědců, v jejichž čele stál A. Kinsey (87-88).

V dalších desetiletích následovala celá řada experimentálních výzkumů na zvířatech v oblasti sexuální neurofyziologie (50,76,93-94 aj.) a sexuologických aspektů sociální psychologie (1,22,67,82-83).

V ruské sexuologu je třeba zvláště zdůraznit práce A.M. Svjadošče (61-62).

Z československé sexuologie uveďme alespoň dílo Ivo Pondělíčka a Josefa Hynieho (102-105,108-110).

Zároveň je ovšem nutno přiznat, že nehledě na zmíněný pokrok zůstává úroveň sexuologické pomoci i kultura sexuálního života člověka nízká. Příčinu je možno spatřovat v nedostatku kvalifikovaných sexuologů a kvalitní populární literatury s touto tématikou.

Musíme si také upřímně přiznat, že mnohdy i nyní nejsou nejlepší odborníci schopni pomoci některým svým pacientům dokonce i při nejběžnějších poruchách pohlavních funkcí. Takže můžeme očekávat, že sexuologická věda bude obohacena o nové myšlenky a metody.